Leopold Ignác Josef se narodil v Eggenbergu srpnu roku 1660 jako druhý syn a třetí z 19 dětí Ferdinanda Dietrichsteina a jeho manželky Marie Alžběty, rozené Eggenberg. Leopold Ignác absolvoval běžnou šlechtickou výchovu a kavalírskou cestu, završenou pobytem v Paříži, kde vystupoval s tak velkou okázalostí a rozmařilostí, že se na něj vzpomínalo ještě o generace později.
Po návratu k císařskému dvoru byl Leopold jmenován skutečným radou. Vzhledem k vysokému úřadu a postavení jeho otce Ferdinanda byly do Leopolda jistě vkládány veliké naděje a očekávalo se, že půjde stejnou cestou a dosáhne stejně vysokého postavení. Tyto naděje se však nenaplnily. R. Smíšek se zmiňuje o jakési pomluvě rozšiřované u dvora, která roku 1685 na čas zastavila postup Leopolda Ignáce ve dvorské hierarchii. Ferdinandu Dietrichsteinovi se sice podařilo svého syna očistit, přesto však byl jeho postup ve dvorských službách na dlouhou dobu zpomalen. U dvora zastával dlouhá léta jen funkci komořího a skutečného rady. Roku 1698 získal Řád zlatého rouna, avšak do první vyšší funkce byl jmenován až roku 1705, kdy se stal nejvyšším císařským štolmistrem. Další možný postup v kariéře zastavila jeho smrt roku 1708.

Leopold Ignác se oženil v červenci roku 1687. Jeho manželkou se stala Maria Godofreda Dorothea ze Salmu. Manželským svazkem se starobylým rodem Salmů Dietrichsteinové potvrdili svoje klíčové místo ve dvorské hierarchii. Otec nevěsty, Karel Theodor Salm, zastával na císařském dvoře jedno z nejvýznamnějších míst – byl hofmistrem a důvěrníkem následníka trůnu arcivévody Josefa.

Dietrichsteinského panství se Leopold Ignác ujal po smrti Ferdinanda Dietrichsteina v roce 1698. Žil v době kulminujícího baroka a sám byl rozmařilý a nádherymilovný. Možná ho inspiroval a motivoval příklad jeho švagra, pohádkově bohatého Jana Adama Ondřeje Liechtensteina. Do historie rodu se Leopold Ignác nezapsal postavením u dvora a službou císaři jako jeho otec, ale svými architektonickými objednávkami a jmény umělců, kteří pro něj pracovali. Podobu průčelí kostela sv. Anny v Mikulově pro něj zpracoval Johann Bernard Fischer z Erlachu, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné podle plánu Domenica Martinelliho stavěl Giovanni Battista Spinetti di Angelo. V Laxenburgu, letním sídle císařského dvora, nechal podle projektu Kristiána Alexandra Oedtla postavit letohrádek, dnes známý jako Grünne Haus. Za doby jeho vlády byl postaven také kostel Všech svatých na dietrichsteinském panství v Libochovicích.
Leopold Ignác také pokračoval v úpravách mikulovského zámku. Největší sumy peněz vydával na novou podobu interiérů a luxusní vybavení místností mikulovského zámku a stejně bohatě nechal vybavit i vídeňský dietrichsteinský palác na Herrengasse.

Leopold Ignác Dietrichstein zemřel v červenci roku 1708 ve věku 48 let na tuberkulózu. Jeho tělo bylo pohřbeno do rodinné hrobky v Mikulově. Vládnoucím knížetem se po Leopoldově smrti stal jeho mladší bratr Walter Xaver.
Smrt knížete Leopolda Ignáce roku 1708 a smrt jeho strýce Filipa Zikmunda Dietrichsteina roku 1716 znamenala na několik desetiletí ústup rodové slávy a moci, kterou ve dvorských službách téměř k dokonalosti přivedl kníže Ferdinand Dietrichstein. Leopoldův bratr Walter Xaver působil pouze v zemských úřadech a ani nejmladší Ferdinandův syn Jakub Antonín u dvora žádné vysoké místo nezastával. Do vysoké dvorské hierarchie se "vrátil" ve čtyřicátých letech 18. století až kníže Karel Maxmilián Dietrichstein, syn Waltera Xavera.

Zdroje: Smíšek Rostislav. Služba a paměť. Dvorská kariéra barokních Ditrichštejnů jako nadgenerační životní ideál. IN: Na paměť urozenosti. NLN 2007.
V. Richter (ed.). Mikulov. 1971