Hugo (1858 – 1920) |
||
Hugo Eduard Emanuel Alfons se narodil jako starší ze dvou synů Alexandra, knížete Dietrichstein zu Nicolsburg, hraběte Mensdorff-Pouilly, a Alexandriny, rozené Dietrichstein, dědičky rodového titulu a majetků. Byl pojmenován po dvou starších bratrech svého otce – zemřelém Hugovi (1806–1847) a Alfonsovi (1810–1894), dědici boskovického panství.
Hugo Alfons šel ve stopách svého otce – svou kariéru začal také jako pobočník císaře Františka Josefa I. Absolvoval vojenskou dráhu, ale stejně jako jeho mladší bratr Albert působil také jako diplomat, a to na ruském carském dvoře v Petrohradu. Tam si – stejně jako jeho praděd František Josef Dietrichstein – našel nevěstu. Jeho ženou se roku 1892 stala kněžna Olga Alexandrovna Dolgoruká (1873–1945).
Manželský pár žil po svatbě zejména ve Vídni. Mikulovský zámek sloužil spíše ke kratším pobytům a symbolizoval místo rodové slávy a historie. Kníže Hugo projevoval živý zájem o historii Dietrichsteinů i rodu Mensdorff-Pouilly, v archivu jsou dochovány jeho četné rukopisné poznámky. Za jeho vlády vzniklo také několik inventářů obrazových sbírek na zámku a řada obrazů byla postupně restaurována. Mnohé z nich byly také z Mikulova odvezeny do Vídně.
Hugo se stal druhým knížetem Dietrichstein zu Nicolsburg, hrabětem Mensdorff-Pouilly. Pro své sourozence a potomky nechal znění rodového jména dvakrát upravit. Poprvé roku 1887, kdy měli ostatní členové rodiny nosit titul hrabat Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein, a znovu roku 1917, kdy získalo na významu rodové jméno Dietrichsteinů: nový titul zněl hrabě (hraběnka) Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly.
Kníže Hugo byl roku 1907 jmenován generálmajorem a vojenskou kariéru završil roku 1916, kdy byl jmenován polním podmaršálkem. Byl také tajným radou, členem horní komory říšské rady a zemského sněmu. Za své služby monarchii byl odměněn Řádem zlatého rouna a Řádem sv. Štěpána.
Rozpad habsburské monarchie a zánik společnosti, ve které se pohyboval, Hugo dlouho nepřežil. Zemřel roku 1920 v lázních Jáchymově ve věku nedožitých 52 let. Zanechal po sobě tři dcery a jediného syna, který se stal posledním knížetem Dietrichsteinem.
Zdroje: Radmila Švaříčková Slabáková. Rodinné strategie šlechty. Mensdorffové-Pouilly v 19. století. Praha 2007.
Vladimír Pouzar. Almanach českých šlechtických rodů. Praha 2001.