Mikulov je kouskem sem přenesené Itálie
Jedna z pozoruhodností Mikulova, která se ve městě vyskytuje v různých podobách a variacích, je jeho „italský” vzhled. Mikulovu ho předurčila již sama příroda a krajina, v níž město leží jako v kolébce. Bílé korálové vápence Pavlovských vrchů se specifickými rostlinami a živočichy i mimořádně teplé a slunečné klima jako by zde vytvořily svéráznou enklávu krajiny jižní Evropy - Balkánu, Toskánska či severní Itálie. Počátkem 17. století přestavěl kardinál František Dietrichstein (1570-1636) Mikulov do podoby urbanistického celku města a esteticky utvářené tzv. komponované krajiny v jeho okolí je dosud i přes pozdější dílčí dobové přestavby ve své celistvosti zachovaný. Podle vzorů italské pozdní renesance, manýrismu a nastupujícího baroka byl tenkrát postaven klášter kapucínů s kostelem sv. Vavřince, poutní loretánská kaple (napodobenina Santa Casy v italském Loretu) s kostelem sv. Anny (dnes hrobka Dietrichsteinů), poutní kostel sv. Šebestiána s kapličkami křížové cesty na Svatém kopečku a také klášter piaristů s kostelem sv. Jana Křtitele a gymnáziem; dokončena byla i přestavba hradu na zámeckou rezidenci s divadlem, míčovnou a zahradou na terasách s vlašskými dřevinami a fontánami, na kterou navazovaly na jižním a východním okraji města obory s letohrádky a libosady a další osobité budovy a umělecká díla. Tehdy získal Mikulov svoje typické panorama s mnoha italizujícími prvky, jež splynuly s domácími specifiky do jeho unikátní podoby a atmosféry. Od té doby náležel Mikulov mezi nejvýznamnější vrchnostenská rezidenční města naší země - Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Litomyšl, Moravskou Třebovou a Kroměříž.

Komponovaná krajina na jižním okraji Mikulova
Již v první třetině 17. století, tedy dlouho před vybudováním Lednicko-valtického areálu, byly na jižním a východním okraji Mikulova provedeny rozsáhlé estetické úpravy příměstské krajiny kompozičně propojené se zámkem a vrchnostenským rezidenčním městem Dietrichsteinů. Originalita krajinářských úprav u Mikulova, Valtic a Lednice je založena na stejném principu, tj. utváření krajiny pro užitek i krásu, ale na rozdílnosti uměleckého stylu; zatímco mikulovské vychází ze vzorníků italské pozdní renesance, manýrismu a nastupujícího baroka 16. a počátku 17. století, lednicko-valtické se inspirovaly hlavně anglickými předlohami romantismu 18. a 19. století.

Do jedinečné zemědělsky užívané krajiny s vinicemi, sady, panskými rybníky, mlýny, ovčínem a jinými hospodářskými staveními v okolí Mikulova byly kardinálem zakomponovány i reprezentační místa odpočinku, společenských setkání panstva a symbolická místa rozhovorů s Bohem - dole pod městem byly tehdy založeny obory s letohrádky a libosady, tj. zahradnicky okázale upravenou částí s květinami, vinicí a sadem, a na kopci nad městem byla založena svatá hora s poutním kostelem a kapličkami křížové cesty, dnes Svatý kopeček. Tyto krajinářské úpravy inspirované Itálií představovaly ve své době bezpochyby novinku a zdroj inspirace pro okolní oblasti. Podstatná část tohoto jedinečného krajinářského díla je dosud v příměstské krajině Mikulova zachována. Jeho současná ochrana a postupná obnova probíhající od roku 2006 v rámci rozvojových programů EU mu navrací jeho bývalou krásu.

Komponovaná krajina na jižním okraji Mikulov - stavební kameny a inspirace - rozšiřující text ...

Zámek-zahrada-město-krajina - foto