Hlavní náplní botanického pracoviště Regionálního muzea v Mikulově je botanický výzkum území někdejšího okresu Břeclav a komplexní péče o rozsáhlý regionálně zaměřený herbář jižní Moravy s téměř 60 000 položkami sušených rostlin, jenž je zapsaný pod zkratkou MMI na soupisu významných herbářů světa INDEX HERBARIORUM. Také z tohoto důvodu byla v letech 2000-2008 v areálu zámecké zahrady postupně založena sbírka živých rostlin jako stálá botanická expozice určená pro poučení a zábavu stále narůstajícího počtu návštěvníků mikulovského zámku, v němž Regionální muzeum sídlí a jehož je správcem. Sbírka představuje rostliny skalní vápencové stepi a teplomilných stepních květnatých trávníků pahorkatinných šípákových doubrav a dubohabřin biogeografické oblasti Panonie na jižní Moravě - jako fenomén okolní přírody a krajiny zejména Mikulovska a Hustopečska. Botanická sbírka je soustředěna hlavně v botanické a růžové zahradě, na jedné ze západních teras zámku. Její kompoziční osu tvoří záhony růží jako připomínku jedné z nejstarších forem okrasné květinové zahrady někdejších středověkých hradních areálů.

Základem botanické expozice jsou záhony s původními druhy dřevin a bylin okolní přírody (tj. např. hlaváčky, koniklece, kosatce, mateřídoušky, třemdavy, chrpy, kavyly, duby šípáky, dříny, kaliny, višně mahalebky aj.), tedy především zákonem chráněnými druhy rostlin, jejichž přirozený výskyt je ve volné krajině již značně omezen, často jen na přírodní rezervace. V minulosti měla většina z těchto druhů svoje přirozené stanoviště také na Zámeckém vrchu, což podnítilo myšlenku zúročit jedinečnosti tohoto místa na jižním úpatí Pavlovských vrchů (tj. mimořádně teplé slunečné klima, půdní složení, značnou členitost terénu a přítomnost mnoha vápencových skalních výchozů) a vrátit původní botanické druhy rostlin znovu na všechna vhodná místa zámeckého areálu. Postupně byly vysazeny jak na vápencové skály, tak i do všech květinových záhonů zámeckého areálu namísto obvyklých okrasných kultivarů. Každý z těchto botanických záhonů má záměrně poněkud jinou druhovou skladbu tak, aby kopíroval pestrost rostlinných společenstev jednotlivých lokalit okolní volné přírody a krajiny.

Tato suchomilná a teplomilná květena je vázaná především na vápenité podloží, chudé na důležité živiny (dusík, fosfor). Její druhové složení je ovlivněno nedostatkem vody a výškou půdního profilu. Rostliny závislé na vodě proto nastupují v období jarního maxima půdní vlhkosti. Ostatní, dominantní druhy, jsou morfologicky přizpůsobeny k přežití suchého letního období a chladné zimy bez vysoké sněhové pokrývky. Botanická zahrádka v Mikulově je proto nejpohlednější na jaře a počátkem léta, přibližně od konce dubna do počátku července. Ještě jednou pak od druhé poloviny srpna do konce září, kdy rozkvétají podruhé růže a stepní byliny pozdního léta.

Stepi a květnaté trávníky jihomoravské Panonie
Mikulovsko a Hustopečsko náleží mezi nejteplejší oblasti České republiky. Zcela obvyklá jsou zde rychle nastupující teplá jara, léta s mimořádným počtem horkých slunečných suchých dní, dlouhý slunečný teplý podzim a mírná zima bez větší sněhové pokrývky. Tato nejjižnější část jižní Moravy je z fytogeografického hlediska výběžkem Panonské provincie, kde se potkávají květenné oblasti jižní a východní Evropy. Z východu sem zasahují druhy rostlin a živočichů, které mají svůj domov ve stepních oblastech na severním pobřeží Černého moře a navazujících částech Asie - v jihosibiřských a jihoruských stepích. Panonie, zaujímající přibližně Velkou maďarskou nížinu a Vídeňskou pánev, je jejím nejzápadnějším výběžkem, který je výrazně ovlivněn z Balkánu a Středozemí. Kostru panonských společenstev tvoří především teplomilné doubravy, místy vystřídané stepními porosty a slanisky. Pro dolní toky (nivy) velkých řek, například Dyje a Moravy, jsou typické lužní lesy. Pokud by ve střední Evropě nepůsobil člověk, les by se rozkládal na většině území. Na Břeclavsku dnes pokrývá pouze 13 % území.

Nejrozsáhlejší a druhově nejbohatší komplexy teplomilných lesních a stepních ekosystému na Moravě se nachází v nízkých pahorkatinách Hustopečska a Mikulovska. Jsou porostlé teplomilnými šípákovými doubravami a dubohabřinami, protkanými četnými přirozenými bezlesými stráněmi a obnaženými skálami. Právě tato místa jsou obývána travino-bylinnými společenstvy stepí. Uprostřed stepních trav - kavylů, kostřav, strdivek a třeslic - rozkvétají postupně od jara do pozdního podzimu desítky vzácných a chráněných druhů bylin: tařinky, mateřídoušky, devaterky, koniklece, hlaváčky, kosatce, jestřábníky, vstavače, divizny, zlatovlásky, bělozářky. Druhová skladba rostlin se na jednotlivých lokalitách v detailech odlišuje, což každé z nich dodává jedinečnosti. Obraz rozlehlé kvetoucí kavylové stepi vlnící se v žáru prosluněného dne je nevšední a mimořádně vzácnou součástí jihomoravské krajiny, neboť spoluvytváří její typický charakter, osobitost a atmosféru. Jedinečnost jihomoravské stepi pak dotváří vzácní stepní živočichové jako je kudlanka nábožná, kobylka sága, strnad luční, pěnice vlašská, ještěrka obecná nebo užovka hladká.

Výše položená terasa - foto

Níže položená terasa - foto