Obří sud

Bezkonkurenčně nejstarším sbírkovým předmětem ve vinařské sbírce Regionálního muzea je renesanční obří sud na víno z roku 1643. Jeho stavbu si objednal majitel mikulovského panství Maximilián kníže z Dietrichsteina (1596 - 1655), nástupce Františka kardinála Dietrichsteina (1570-1636). Do sudu hodlal ukládat víno, vybrané jako daň od poddaných, kteří měli pronajaté jeho vinice. Byla to daň naturální ve formě vína nebo moštu, ale někdy se vlastníkům vinic odváděly hrozny nebo rmut. V některých dobách byly odvody finanční. Daň se skládala ze dvou částí - daň z půdy (perkrecht) a desátý díl úrody hroznů (desátek). Desátek měl u každé vrchnosti různou hodnotu. Také perkrecht býval různý - na Moravě se obvykle odvádělo jedno vědro (56,6 litru). Sud měl sloužit také k reprezentativním účelům, jak se to v 16. a v 17. století stalo módou.

Zhotovením mikulovského sudu byl pověřen brněnský bednář Christof Specht a ve smlouvě z 29. ledna 1643 se zavázal, že sud postaví do vinobraní. Lůžko vyráběl tesař z Innsbrucku, Bartolme Schütz. Dřevo bylo použito dubové, obruče jsou ocelové.

Bednář Specht se třemi tovaryši stavěl gigantický sud přímo ve sklepě, údaje o délce stavby kolísají mezi 228 a 273 dny. Tesař Schütz pracoval na zakázce 234 dní. Bednář dostal za svoji práci 1320 zlatých a 59 krejcarů spolu s naturáliemi. Železo na obruče bylo zaplaceno zvlášť. Z historických záznamů však není zřejmé, zda uvedená odměna byla pro všechny zúčastněné, nebo zda dostal tesař zaplaceno samostatně.

Sud měří na délku 621 cm, průměr hlavy je 447 cm, průměr přes střed neboli břicho 524 cm. Vyroben je z mohutných fošen (dužin) o tloušťce 15 cm, širokých v některých případech až 35 cm. Obě dna jsou zdobena vyřezaným ornamentem. Kromě toho nese přední dno nápis: „WERCKMAISTER CHRISTOF SPECHT BINDER UND BANCKRICHTER IN BRIN ANNO 1643 IAR”.

Lůžko se skládá ze tří mohutných trámů, ležících na podlaze sklepa a orientovaných v podélné ose sudu. Na nich v pravidelných rozestupech stojí 10 svislých žeber, na kterém sud leží a nedotýká se přitom země. Žebra jsou vysoká až 240 cm, nahoře jsou spojena ozdobnou římsou v délce sudu a liší se od sebe originální dřevořezbou. Na přední části prvního žebra najdeme na pravé straně další nápis: „BARTOLME SCHÜTZ IR HOCHFÜRSTLICH GENADEN ZIMERMAN VON INSPRUG AUS TYROL”.

Víno se do sudu nalévalo horními zátkovými otvory (špuntovnicemi), kterých je v horní části břicha několik. Menší sudy mívají jen jeden otvor. Ve spodní části předního dna jsou mohutná dvířka, vysoká 55 cm a široká 32 cm. Jsou dosti velká na to, aby se po jejich otevření mohl do nitra sudu vsoukat člověk a vyčistit jeho vnitřní stěny. Na závoře dvířek je přibitý ornamentální ocelový štítek s písmeny MFVD. Sud je po obvodu stažen 22 ocelovými obručemi, širokými 8 - 10 cm. Každá je složená ze šesti částí a váží prý 390 kg. Kromě toho zpevňují sud podélná ocelová táhla (celkem 21 kusů), procházející předním a zadním dnem. Pod každou hlavou nebo matkou je ocelová ozdobná podložka. Je pravděpodobné, že tato konstrukce, neobvyklá u běžných sudů, pochází až z období, kdy byl obří sud opravován.

Mikulovský obří sud se ihned po svém vzniku stal středem obdivu. První písemná zmínka je z roku 1669. Brzy se také objevily první odhady o velikosti jeho objemu. V roce 1669 byl zveřejněn údaj 1700 věder (kolem 96 200 litrů). Jiný odhad - 2 000 věder (113 200 litrů) přetrval až do konce 19. století. Donedávna jsme považovali za nejsprávnější odhad z roku 1884, uvádějící 1786 věder a 9 mázů, což má být kolem 1010 hektolitrů. Na bývalé popisce u obřího sudu, která pochází někdy z období po 2. světové válce, bylo 1786 věder a 9 mázů přepočteno na 1010 hl a 81 litrů.

V roce 2000 byla čísla odhadů jednou provždy nahrazena objektivním údajem - objem sudu byl změřen moderními měřícími přístroji a činí 101 400 litrů. Sud byl také zvážen a jeho hmotnost je 26,1 tuny.

Sud byl po svém dokončení několik let nepřetržitě plněn desátkovým vínem. Traduje se 30 let, existuje však i údaj hovořící o 50 letech. Pravděpodobně neúroda v nepříznivém roce způsobila, že sud nemohl být naplněn, zůstal několik let prázdný a rozeschnul se. Jeho oprava se nepovedla, takže se přestal využívat jako obří nádoba. V roce 1719 přestál sud bez poškození požár, který zničil část zámku, a zůstal zachován jako kuriozita až do dnešních dní.

Mnoho návštěvníků našeho muzea se ptá, zda mají někde větší sud, než je ten mikulovský. Informace o velkých sudech v Evropě, především v Německu, shromáždil a zpracoval německý historik Dieter Coburger. Díky jeho sdělení můžu nyní ověřit, jaké postavení má náš sud mezi svými evropskými konkurenty.



Obří a velké vinné sudy v Evropě, které dosud existují - seřazené podle velikosti:

Místo Objem v litrech Rok vzniku
1 Thuir (Francie) 1 000 200 1949
2 Heidelberg (Německo) 221 727 1751
3 Halberstadt (Německo) 161 125 1598
4 Eperney (Francie) 160 000 1889
5 Villafranca del Penedes (Španělsko) cca 140 000 po roce 1939
6 Freyburg an der Unstrut (Německo) 120 000 1896
7 Budafok (Maďarsko) 102 000 1974
8 Mikulov 101 400 1643


Obří a velké vinné sudy v Evropě, které dosud existují - seřazené podle stáří:

Místo Rok vzniku Objem v litrech
1 Tübingen (Německo) 1546 84 065
2 Halberstadt (Německo) 1598 161 125
3 Vaarlam (Řecko) 16. století 13 000
4 Heidelberg (Německo) 1610 45 000
5 Mikulov 1643 101 400
6 Klosterneuburg (Rakousko) 1704 56 533
7 Ludwigsburg (Německo) 1721 90 000
8 Heidelberg (Německo) 1751 221 727


Závěr:

1. Podle velikosti je mikulovský obří sud na 8. místě v Evropě. Vezme-li se však v úvahu současně také jeho věk, přesune se na místo druhé. Před mikulovským sudem je pouze sud z Halberstadtu, který je zhruba o polovinu větší a o 45 let starší, všechny ostatní sudy jsou výrazně mladší. Nejznámější konkurent našeho sudu - sud v Heidelbergu - je sice dvakrát větší, je ale o 108 roků mladší.

2. Podle stáří by mikulovský sud obsadil 5. místo, ale vezme-li se současně v úvahu jeho velikost, opět se v žebříčku posune dopředu a také na druhé místo. Před ním zůstává znovu sud z Halberstadtu, ostatní sudy jsou menší. Jeho konkurent - sud v Heidelbergu - by byl navíc ještě předstižen sudem z rakouského Klosterneuburgu a sudem z německého Ludwigsburgu.

Ať už si mikulovský obří sud „stojí” mezi evropskou konkurencí jakkoliv, nelze mu upřít mimořádný význam. Je ukázkou vrcholného řemeslného mistrovství našich předchůdců před více než 360 roky. Jejich výrobky byly nejen plně funkční i při své zcela mimořádné velikosti, jako v případě našeho sudu, ale byly také originálně zdobené. I v dnešní době by bylo velmi obtížné postavit podobný gigant. Právě proto je „mikulovský obr” nejnavštěvovanějším a nejobdivovanějším exponátem Regionálního muzea a má své pevné místo jak mezi evropskými obřími sudy, tak mezi kulturními památkami vůbec.


zpět do expozice


© Regionální muzeum v Mikulově 2008