Židovský hřbitov v Mikulově
Počátky židovského osídlení Mikulova sahají až šest a půl století zpět. Tato dávná historie má své dějinné důvody – Mikulov byl nejbližším městem, kam se Židé v letech 1421 a 1670 po vypovězení z Vídně a Dolního Rakouska mohli uchýlit, městem strategicky výhodně položeným na obchodní cestě z Vídně do Brna a městem, kde vstřícný postoj vrchnosti umožnil rychlý rozkvět židovské obce. Ta se rozvinula v největší židovskou obec Moravy, která po právu po tři století – od poloviny 16. do poloviny 19. století – představovala politické, náboženské a kulturní centrum moravských Židů v čele se zemským rabínem. Od 16. století měla mikulovská židovská obec vlastní volenou samosprávu v čele s rychtářem, existovala zde evropsky významná škola talmudských učení (ješíva). Židé vynikali výborně vedeným obchodem a řemesly. Obchodovali s kramářským zbožím, dobytkem, kůžemi, vínem, vlnou i peřím a především s penězi. Měli ve své čtvrti vlastní školy, obchody, lázně, modlitebny i hřbitov.
Na proslulém mikulovském pohřebišti, prostírajícím se na okraji židovské čtvrtě na svahu pod Kozím hrádkem, končily svou pozemskou pouť celé generace zdejších Židů. Hřbitov musel být založen nedlouho po konstituování židovského osídlení, tedy nejpozději v polovině 15. století. Je zřejmé, že byl několikrát rozšiřován, aby se našlo místo pro všechny zemřelé, přesto zde pravděpodobně nedostatek prostoru vedl k nutnosti pohřbívat mrtvé ve vrstvách nad sebou. Nyní hřbitov pokrývá plochu téměř dvou hektarů. Pravděpodobně v polovině 19. století byly stovky starších náhrobků použity ke stavbě oddělujících tarasů budovaných při uličkách mezi některými ze sekcí.
Mikulovský židovský hřbitov je mimořádně hodnotným pohřebištěm s náhrobky renesančními, barokními a klasicistními, jejichž výtvarné zpracování a ornamentika se staly vzorem pro ostatní jihomoravské židovské hřbitovy. Ze zhruba 4 000 náhrobků je nejstarší dochovaný čitelný kámen z roku 1605.

Nejzajímavější náhrobky pocházejí ze 17. století. Jsou to obdélné či čtvercové stély s dvojicí pilastrů lemujících nápis a se segmentovým či trojúhelníkovým završením a náročnou plastickou výzdobou. Na náhrobcích z 18. století se často vyskytují prvky moravského lidového umění – srdíčka, růže, tulipány, jiné jsou zdobeny motivem mušle, typickým mikulovským dekoračním prvkem. Modernější náhrobky ze druhé poloviny 19. století se již podobají křesťanským – vysoké žulové jehlanovité stély a komponované pomníky.
Nejcennější částí pohřebiště je takzvaný rabínský vršek, na němž odpočívají věhlasní moravští zemští rabíni Menachem Mendl Krochmal (zemřel 1637), Šemuel Šmelke Horovic (z. 1778) a Mordechaj Benet (z. 1829) – cíl poutníků z celého světa.


Součástí areálu hřbitova je památník 25 židovským obětem bojišť první světové války a pomník 21 židovských vězňů z Maďarska zavražděných na konci druhé světové války. Z přízemního domku hrobníka, který stál ve střední části hřbitova, jsou patrné již jen zbytky obvodových zdí.
Vyšší nároky kladené na rituál rozloučení se zesnulými v nové době vedly židovskou obec k postavení rozlehlé obřadní síně poblíž vstupu na hřbitov. Autorem stavby vybudované v eklektickém historizujícím slohu byl Max Fleischer (1841 Prostějov – 1905 Vídeň), významný moravský židovský architekt působící především ve Vídni, též tvůrce četných synagog na území celé rakouské monarchie. Hlavním prostorem obřadní síně byla ceremoniální hala, kromě ní se zde nacházela též márnice, místnost určená pro rituální očistu (tahara) a remíza pro pohřební kočár.
Druhá světová válka dramaticky ukončila historii mikulovské židovské obce, a hřbitov tak přestal sloužit dalšímu pochovávání zemřelých. Z opuštěné obřadní síně se stal sklad stavebního materiálu. Po dlouhém období devastace zahájila v roce 2000 Židovská obec Brno – majitel hřbitova – rozsáhlou památkovou obnovou obřadní síně, která byla po šesti letech dokončena.

V květnu 2009 byla na průčelí budovy odhalena bronzová pamětní deska, dílo akademického sochaře Nikose Armutidise, věnovaná Jehudu Löwovi ben Becalel (asi 1525 Poznaň – 1609 Praha), který zde v letech 1553–1573 působil jako moravský zemský rabín. Tento věhlasný myslitel je však veřejnosti znám spíše jako slavný rabbi Löw a výročí čtyř set let od jeho úmrtí bylo v roce 2009 zařazeno mezi světová kulturní výročí UNESCO.
Expozice Regionálního muzea v Mikulově pod názvem „Židovské tradice a zvyky” nacházející se do konce října 2010 v mikulovské synagoze se v letošním roce částečně přemístila do obřadní síně, kde se zakomponovala do stávající tamější expozice Spolku přátel židovské kultury v Mikulově zaměřující se na pohřební ritus Židů. Díky tomu je expozice v obřadní síni značně rozšířena o další témata - dějiny mikulovských Židů a ghetta. Také se zde nachází již dřívější téma věnované smrti a pohřebnictví v judaismu.







Návštěvnický provoz organizuje Spolek přátel židovské kultury v Mikulově.

Otevírací doba obřadní síně a hřbitova

duben, květen, září, říjen
úterý–neděle: 11:00-17:00
poslední prohlídka 16:30

červen–srpen:
denně: 10:00–18:00
poslední prohlídka 17:30

Vstupné:
Dospělí 30 Kč
Zlevněné (Studenti, důchodci, děti do 15 let) 20 Kč

Vstupné zahrnuje prohlídku hřbitova (na požádání s průvodcem), expozice v obřadní síni i sezónní výstavy.
Prohlídky s průvodcem lze objednat telefonicky na tel. 519 512 368 nebo e-mailem info@merlin.cz

Kontaktní osoby:
Ing. Marie Leskovjanová, Spolek přátel židovské kultury v Mikulově e-mail: marieleskovjanova@seznam.cz

Plán židovského hřbitova v Mikulově
Fotogalerie - 41 foto
Text v hebrejském jazyce - PDF 314 kB
© Regionální muzeum v Mikulově 2008