Regionální muzeum v Mikulově

Galerie Dietrichsteinů

Galerie významného moravského šlechtického rodu, jehož někteří představitelé spoluvytvářeli evropské dějiny, prezentuje v příbězích osobností rodu historii zdejšího kraje. Dietrichsteinové udržovali svůj dvůr v Mikulově od roku 1570 do konce druhé světové války. S jejich společenskými, politickými a hospodářskými úspěchy byl vždy svázán rozvoj či úpadek Mikulova. V expozici jsou vystaveny obrazy ze 17.-20. století, souvislá galerie portrétů majorátních pánů a jejich dětí. Instalaci doplňují exponáty související s dějinami zámku, města a panství Mikulov. Součástí expozice je unikátní ženské renesanční roucho - oděv Markéty Františky Lobkowiczové, rozené Dietrichsteinové.

Oděv Markéty Františky Lobkowiczové, rozené Dietrichsteinové

Fond historických oděvů na území Čech a Moravy byl obohacen o velmi významnou a mimořádně dobře dochovanou památku - oděv z rakve Markéty Františky Lobkowiczové (?1597-1617), pochované s manželem Václavem Vilémem Lobkowiczem (1592-1621) v kryptě farního kostela sv. Václava v Mikulově. Pohřební oděvy obou manželů získalo v roce 2003 Regionální muzeum v Mikulově v souvislosti s antropologickým výzkumem kosterních pozůstatků obou manželů, který provedla RNDr. Eva Drozdová. Oděv Markéty Františky konzervovala v roce 2005 akademická malířka Vendulka Otavská.
Markéta Františka, dcera moravského podkomořího Zikmunda II. hraběte Dietrichsteina a Joanny z veronské šlechtické rodiny Scaligerů, patřila ke třetí generaci mikulovských Dietrichsteinů. Do roku 1616 je uváděna jako dvorní dáma císařovny Anny, manželky císaře Matyáše. V únoru 1616 se provdala a rok poté zemřela po porodu svého prvního syna.
Šat Markéty Františky je vynikajícím příkladem ženského oděvu raného 17. století, dochovaného v Evropě jen velmi vzácně. Vzhledem ke krátké životní pouti Markéty Františky můžeme předpokládat, že šaty byly zhotoveny kolem roku 1616. Soubor se skládá ze znamenitě ušitého živůtku a okázalého reprezentativního pláště s visícími rukávy, zvaného ropa, zhotoveného z ručně stříhaného sametu. Oba díly oděvu mají tuhé límce, které podpírají rafinovaný krajkový límec. Rukávy živůtku jsou zdobeny jemnými hedvábnými manžetami. Takové doplňky se zachovaly zcela výjimečně. Soubor je doplněn širokou sametovou sukní. K pohřební výbavě patří dále pletené hedvábné punčochy, podvazky z pruhů hedvábné látky zdobené paličkovanou krajkou se střapečky, zavázané stuhy z obuvi a také polštářek vyplněný dlouhými lidskými vlasy. Šaty Markéty Františky představují španělskou módu horních vrstev společnosti. Tuto módu lze sledovat i na řadě portrétů pocházejících z oné doby. Převládala na vídeňském dvoře, a jak můžeme vidět u Markéty Františky, španělský oděv nosila i moravská šlechta.

V sezoně 2009 byla expozice doplněna o nově restaurované předměty. Pozdně gotický krucifix - dřevořezba, hlásící se k přelomu 16. a 17. století, náležel k vybavení zámecké kaple. Nyní je instalován v sále věnovaném kardinálu Františku Dietrichsteinovi. Je možné předpokládat, že právě jím byl pro zámeckou kapli objednán.
Pro rokokové dámské šaty, v nichž byla do rakve uložena Marie Anna Josefa Dietrichsteinová (1705-1764), byl s ohledem na požadavky vystavení - stálá teplota, vlhkost, minimální osvětlení - vyčleněn prostor kabinetu vklíněného do silného renesančního zdiva pláště zámku. Šaty jsou ušity z hedvábí podle francouzské módy šedesátých let 18. století: úzký živůtek s hlubokým výstřihem a úzkými tříčtvrtečními rukávy, sukně velmi široká v bocích. Restaurátorku ak. malířku Vendulku Otavskou opět překvapil dobrý stav dochování oděvu. Spolu s šaty jsou vystaveny též střevíčky s textilním svrškem, které k oděvu náležejí.

Římané a Germáni v kraji pod Pálavou

Expozice získala v roce 2008 nejvyšší ocenění v kategorii Muzejní výstava roku 2007. Cenu Gloria musaealis.

Expozice Římané a Germáni v kraji pod Pálavou, umístěná ve veřejnosti dosud nepřístupných sklepních prostorách zámku, přibližuje prostřednictvím archeologických nálezů život na Moravě v prvních staletích našeho letopočtu.
Její první část představuje kulturu Římanů, kterou ilustrují výrobky římskoprovinciálních dílen. Nechybí ani ukázky předmětů, které jsou spojeny s pobytem římských legií na našem území. Součástí expozice je také rekonstrukce podpodlažního vytápění - hypokausta. Ve druhé části jsou prezentovány nálezy, které dokumentují kulturu místního obyvatelstva v době římské na našem území - germánského kmene Svébů. V idealizované rekonstrukci germánské chaty a ve vitrínách jsou umístěny předměty každodenní potřeby: keramické nádoby, kostěné hřebeny, jehlice, spony apod. Způsob, jakým Germáni pohřbívali své mrtvé, přibližují rekonstrukce dvou hrobů vybavených artefakty z mikulovského pohřebiště. Ve vitrínách jsou pak umístěny typické nálezy, které byly ukládány do žárových hrobů: keramické nádoby, zbraně, nože, spony, skleněné korále a jiné.
Vrcholem celé expozice je prezentace unikátního souboru nálezů z hrobky germánského velmože ze 2. století, objevené na konci osmdesátých let u Mušova. Jedná se o jeden z vůbec nejbohatších hrobů na našem území. Obsahoval celou řadu zlacených opaskových kování, zbraní, římských bronzových, skleněných i keramických nádob. Výjimečný je právě množstvím předmětů římského původu a dokladuje také vysokou úroveň germánského řemesla.

Od gotiky po empír

Expozice, připravená v roce 1997 Moravskou galerií v Brně z jejích sbírek pro výstavní prostory Regionálního muzea v Mikulovském zámku. Záměrem tvůrců bylo prostřednictvím nejhodnotnějších a nejzajímavějších muzejních exponátů představit vývoj životního stylu od gotiky po počátek 19. století. Na rozdíl od klasických zámeckých instalací, jejichž cílem je vytvořit iluzi úplného zámeckého interiéru, jedná se o muzejní pojetí, vyzdvihující jednotlivé umělecké předměty, charakterizující výtvarný sloh dané doby. Slohové rozpětí expozice se váže k historii zámku (od gotického hradu přes renesanční období s kardinálem Františkem Dietrichsteinem, barokní s častými návštěvami Marie Terezie v Mikulově po připomenutí pobytu Napoleona Bonaparte). V rámci těchto období expozice tvoří reprezentativní obraz uměleckého řemesla a vývoje bydlení, vítaný návštěvníky zámku a využívaný školami pro svoji vzdělávací kvalitu.

Vinohradnictví a vinařství

Nová vinařská expozice Regionálního muzea v Mikulově má nyní tři části. Je to především Zámecký sklep s největší raritou muzea - obřím vinným sudem z roku 1643, potom „Tradiční vinařství na Moravě” a nakonec galerie historických vřetenových lisů. Podařilo se tak vytvořit ucelenou expozici o tradičním vinařství, která je umístěna v historických interiérech a všechny prostory jsou propojeny tématicky, koncepčně i prostorově.

V roce 2000 byla otevřena první část nové vinařské expozice - „Tradiční vinařství na Moravě”. Návštěvník je informován o historii pěstování révy vinné, výroby vína a jeho prodeje od prvních zmínek až do začátku 20. století, graf mu přiblíží historické kolísání plochy moravských vinic. Vysvětleno je tradiční pěstování révy a předvedena celoroční práce na vinici. Názorně je vysvětlen tradiční řez révy a pozornost je věnována základnímu nástroji vinaře - vinařskému noži. Zmíněni jsou také škůdci révy a vývoj jejich potírání. Vystaveno je nářadí k obdělávání půdy ve vinici, pocházející z 19. století a primitivní zařízení k chemické ochraně před škůdci ze začátku 20. století. Dále má návštěvník možnost seznámit se s principem práce kládového a vřetenového lisu a poučí se o tradičním postupu při výrobě vína. Expozice ukazuje také základní typy vinařských staveb, všímá si různých vinařských nádob a vysvětluje specifické vinařské výrazy, názvy a míry, provázející v minulosti běžný život vinaře, dnes již většinou zapomenuté. Pro lepší představu o organizaci tradičních sklepních prací je jedna z místností zařízena jako lisovna z 19. století.

V dubnu 2004 byla ve vedlejší místnosti otevřena druhá část nové expozice, kterou jsme pojali jako galerii dřevěných vinařských lisů. Jako krásné artefakty zde vystavujeme 9 kompletních historických lisů a tři torza. K vidění jsou všechny základní typy vřetenových lisů, lisy s jedním, dvěma i třemi vřeteny, lisy s vřeteny dřevěnými i ocelovými, lisy malé o výšce necelých 70 cm, ale i učinění obři, čnící téměř do 3 m. Nejstarší z nich pochází z roku 1797, nejmladší byl vyroben v roce 1937, jsou zde exempláře z jižní Moravy a ze západního Slovenska. Celkem je možné v Regionálním muzeu shlédnout 15 historických vinařských lisů.

Obří sud

Bezkonkurenčně nejstarším sbírkovým předmětem ve vinařské sbírce Regionálního muzea je renesanční obří sud na víno z roku 1643. Jeho stavbu si objednal majitel mikulovského panství Maximilián kníže z Dietrichsteina (1596 - 1655), nástupce Františka kardinála Dietrichsteina (1570-1636). Do sudu hodlal ukládat víno, vybrané jako daň od poddaných, kteří měli pronajaté jeho vinice.

podrobnosti o sudu ...

Zámecká knihovna

Zámecká knihovna patří k nejvýznamnějším dochovaným celkům na mikulovském zámku, který nebyl zničen požárem v roce 1945 a až na menší změny si zachoval podobu z 18. století. Nachází se v barokní budově, sevřené dvěma gotickými věžemi, při vstupu do zámeckého areálu. Její historické prostory tvoří tzv. studovna a velký knihovní sál. Zde je v původních barokních skříních z 1. poloviny 18. století uloženo přes 11 000 svazků knih dietrichsteinské knihovny a další svazky ze šlechtických knihoven z Jaroslavic, Moravských Budějovic a Plavče. Základ knihovny položil Adam z Dietrichsteina (1527 - 1590), císařský vyslanec na španělském dvoře, rozmnožil ji pak především kardinál František z Dietrichsteina (1570 - 1636), jehož mocenský vzestup do úřadu moravského zemského mu umožnil shromáždit jednu z největších evropských knihoven své doby. Tato knihovna (kolem 10 000 svazků), obohacená četnými konfiskacemi knihoven protestantů, byla odvezena v r. 1645 Švédy. Jádrem dnešního knižního celku jsou rodové knihovny, které další Dietrichsteinové získali koupí nebo dědictvím. Z nich je významná rodová knihovna protestantských Hoffmanů z Grünpichlu. Po polovině l8. století byla do fondu včleněna rodová knihovna Pruskovských z Pruskova., ve 2. polovině 19. století obohatil zámeckou knihovnu knižní fond mikulovského piaristického gymnázia, jehož nejhodnotnější literaturu tvoří matematické, geologické a astronomické knihy piaristy a profesora matematiky Františka Kassiána Halašky.
Přesto, že byla řada knih prodána knížecí rodinou Dietrichsteinů v roce 1933 na zahraničních aukcích, patří dnes tato knihovna ke skvostům mikulovského zámku. Po dlouhých desetiletích je knihovna od 18. května 2000 zpřístupněna veřejnosti jako součást zámecké prohlídkové trasy. Expozice v knihovním sále přiblíží knižní umění jednotlivých historických období a významné spisovatele, zastoupené v knihovně jejich díly.

Správce zámecké knihovny:
Mgr. Miroslav Koudela, tel.: 519 309 032, koudela@rmm.cz

Verbo et exemplo

Zřízením kolegiátní kapituly u sv. Václava v Mikulově se v rámci církevní hierarchie dostal zdejší farní kostel do vybrané společnosti katolických chrámů, které smějí být označovány přídomkem kapitulní. Až do začátku 17. století byly na Moravě takové kostely pouze tři: katedrála sv. Václava v Olomouci, kostel sv. Mořice v Kroměříži a chrám sv. Petra a Pavla v Brně. Zatímco u biskupských (katedrálních) kostelů je existence kapituly víceméně pravidlem, v případě ostatních chrámů jde o zdůraznění výjimečného postavení konkrétního kostela, které má upozornit na mimořádný liturgický význam daného místa. Že jde o instituci dosti exkluzívní dokládá i skutečnost, že se od ustavení mikulovské kapituly počet moravských kapitulních chrámů do současnosti nijak nezměnil. Jen brněnská kapitula se po založení biskupství v Brně roku 1777 stala kapitulou katedrální. V rámci moravské církevní provincie tak dnes existují celkem čtyři kapituly: katedrální kapituly v Olomouci a v Brně a kolegiátní kapituly v Kroměříži a v Mikulově.
Mikulovská kapitula je tedy nejmladší institucí tohoto druhu na Moravě. Byla založena z iniciativy tehdejšího olomouckého biskupa a současně majitele mikulovského panství kardinála Františka z Dietrichsteina. Ten dostal již v roce 1622 souhlas papeže Řehoře XV. ke zřízení kolegiátní kapituly a v roce 1624 slavnostně uvedl do funkce prvního mikulovského probošta Jiřího Otislava z Kopenic, ale za datum oficiálního založení kapituly se pokládá až 22. srpen 1625, kdy tento akt posvětil papežskou bulou Urban VIII., jenž zároveň udělil mikulovskému proboštovi právo nosit mitru a berlu. Proč se této mimořádné cti dostalo právě Mikulovu, který do té doby na církevní mapě Moravy nehrál nijak mimořádnou roli, je nasnadě. Stalo se tak díky aktivnímu úsilí a osobním kontaktům kardinála Františka z Dietrichsteina, který toužil po zvýšení lesku a významu sídelního města svého panství, jež se navíc od roku 1624 stalo jeho biskupskou rezidencí, když sem z Olomouce přenesl celý svůj biskupský dvůr.
Slavná minulost mikulovské kapituly a připomenutí, že tento významný církevní úřad v Mikulově i nadále sídlí a existuje, byly hlavními motivy pro vytvoření expozice s názvem VERBO ET EXEMPLO, která si zmapování dějin Význačné kolegiátní kapituly a kostela sv. Václava v Mikulově dala do vínku. Iniciativa vzešla od občanského sdružení Spolek přátel Mikulova, který později přizval ke spolupráci Regionální muzeum v Mikulově, a od roku 2004 se začalo s vlastními přípravami. Expozice, která si svůj název vypůjčila z hesla umístěného na kapitulním znaku ("SLOVEM A PŘÍKLADEM"), byla pak slavnostně otevřena 5. srpna 2006, v roce 380. výročí souhlasu císaře Ferdinanda II. se zřízením mikulovské kapituly (26. února 1626) a 370. výročí úmrtí fundátora této instituce, kardinála Františka z Dietrichsteina (19. září 1636). Kromě Spolku přátel Mikulova a Regionálního muzea v Mikulově se na realizaci celého projektu podílela i samotná kolegiátní kapitula, která jednak ze svých sbírek zapůjčila drtivou většinu vystavených předmětů, jednak laskavě přenechala k výstavním účelům část prostor v kostele sv. Václava, kde byla expozice původně instalována.
Expozice VERBO ET EXEMPLO byla až do konce roku 2010 umístěna v atraktivním prostředí knížecí oratoře kostela sv. Václava a k ní připojené kryté chodby, která spojuje mikulovský kostel s přístupovou cestou na zámek. V roce 2011 pak byla celá expozice přesunuta do výstavních prostor mikulovského zámku, kde se stala součástí programové nabídky Regionálního muzea v Mikulově.

Wenz Gröll

Wenz Gröll se narodil 2. 8. 1889 v Bavorech, navštěvoval gymnázium v Mikulově. V letech 1909 - 1913 vystudoval ve Vídni Vysokou školu užitých umění (Hochschule für angewandte Kunst). Od roku 1919 do roku 1951 působil jako učitel kreslení ve Vídní, kde 8. 11. 1969 zemřel.
Vrcholné období jeho tvorby leží ve dvacátých letech, v období zajetí krajinou dětství. „Bavory”, „Rodičovský dům v Bavorech”, „Cesty mezi poli k Mikulovu do školy”, „Pálava”, „Období šesti prázdninových dnů v Klentnici”, „V domě rodičů své ženy”.
V roce 1994 vnučka malíře, paní Gertrude Gröll, darovala soubor obrazů a kreseb z tohoto období muzeu v Mikulově. „Tento dar je zamýšlen jako příspěvek ke vzájemnému pochopení a porozumění. Obrazy mého dědečka se vrací tam, odkud vzešly a kam podle mého mínění náleží.”

Otevírací doba a vstupné